Lenka Filipová

Dobrý Bůh To Ví

Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal
A pak položil dopis pod kámen a dlouho nad ním tiše stál

Nad hlavou mu táhly mraky jako podivná obtloustlá zvířata
A na vrbě tam ledňáček zářil, voda v tůni chladná, stojatá

A on jako blázen blatouchum vykládal, že bude snad jeho paní
A pak s ozvěnou do lesa hulákal podivné nesmysly o bílé lani

O zvláštním stvoření, které se potají snad v ženu promění
Ona přichází pomalu loukou a hledá dopis v kamení

Ústa z jeřabin, paže z břečťanu máš
To mě zabije, já už nevstanu
Oči z oblázků, vlasy ze vřesu
To mě zabije, to si odnesu

Napsal jí ta nejkrásnější slova, která kdy vůbec znal
A pak položil dopis pod kámen a dlouho nad ním tiše stál

To zvláštní stvoření, které se potají snad v ženu promění
Ona přichází pomalu loukou a schovává dopis v kamení

Ústa z popela, paže z větvoví mám
Nechci tvoji smrt - dobrý Bůh to ví
Oči z kaluží, vlasy z bodláčí
Víc bys nedostal a to nestačí