Leoš Mareš

Řekni jak chceš během tří vteřin mi trošku změnit svět,
aby se to nedalo už nikdy vrátit zpět,
jde to lehce, lehce, viď že lehce,
existujou totiž věty, který nikdo slyšet nechce.

Dneska máme zavřeno, nedostaneš panáka,
dneska jste byl nejslabší a máte padáka.
Jel jste příliš rychle, tady je padesát
Dobrý den pane Mareš, tak vám už bude šedesát.

A co ty?.. Co máš se mnou v plánu?
Jakýpak slovíčka chováš v arsenálu?
Když jsi mi zavolala, chtělas se mnou mluvit,
bláhově jsem doufal, že se za včerejšek chceš omluvit.

Myslím, že to nemá cenu, byla tvoje věta,
tak trošku sis zahrála na konec mýho světa.
Jenže pak jsi ještě dodala a to celkem vesele,
nic si z toho nedělej, zůstanem přátelé.

Zůstaneme přátelé je nejhorší věta,
je to jasnej důkaz, že už po vztahu je veta.
Tohle není příběh knížky bylo nás pět,
nechci s tebou kamarádit, chci naši lásku zpět.

Přátelství je skvělý, o tom není sporu,
parta lidí spolu sedne k jednomu stolu.
Skvěle pokecaj, něco se vypije,
jeden pro druhýho ale celym srdcem nežije.

A mezi náma bylo přece vždycky něco víc,
znám tě krásně celou, znám tvůj rub i líc.
Jsi moje malá víla, moje velká síla,
v mojim těle důležitá, jak poslední žíla.

Seš moje všechno, všechno, co teď mám,
měl jsem velký plány, nezvládnu je sám