Leoš Mareš

Už jsme zase starší

Pochopí to všichni nejen moje rodina
Šel jsem mezi lidi náladu si zvednout
A ňáká holka v tramvaji mě pustila sednout

No tak jsem hned volal známý, musíme to probrat
Zvedla to její sestra a nastal ten obrat
Začala mě vykat, no musim si zvykat
Když v tom ve sluchátku najednou slyšim ji říkat

Je tu ňákej starej chlap, šel čekat ven před dům
Podle mě mu může být tak dvacet sedum
Tak to jsem musel zasáhnout a bránit svojí čest
Já jsem přece mnohem mladší, je mi dvacet šest

Neboj se, taky se tě to bude brzy týkat
Dobrý den pane nebo pani, začnou ti říkat
Pryč je podzim další, už jsme zase starší
A už to bohužel bude jenom horší

Pamatuju jak jsme tenkrát sázeli břízy
Pamatuju jak si začala chodit do dýzy
Jak jsme měli schýzy co dostanem z fýzy
Užívali jsme si prostě svojí první mízy

Když jsem vlezl na gympl a viděl čtvrťáky
Řek sem co je to za chlapy ty maj snad baráky
Jak mi v patnácti přišli tak starý dvacetiletý
Ve dvaceti zas byli důchodci třicetiletý

Pak se časem trošku pozměnily role
Já mám zase narozeniny, no ty vole
Já už sakra pamatuju, jak byla v krámech láce
Kolik je to let, co jsem přišel sem do práce

Proč je zase olympiáda, dyť byla loni
zas tam budou běhat, proč ten čas tak honí
a už je zase silvestr, MDŽ a Den matek
Pankrác, Servác, Bonifác už zas slaví

svůj svátek je to asi týden co byl první máj
a v pátek už vidím děti, jak vysvědčení maj
teprv včera jsme přece spolu česali ovoce
tak proč venku sněží, proč jsou zítr vánoce