P?ijela jsi za mnou, ?ešíme nás,
bylas ?asto sama, já po?ád nem?l ?as.
Ale to se zm?ní, bude to zas krásný,
nechci mít svý ruce, potom všem zas prázdný.
Já ub?hnu maraton pod dv? hodiny.
já klidn? se vzdám svojí vlastní rodiny.
Zni?im všechny stíny, jestli se jich bojíš,
pot?ebuju jenom slyšet jestli o to stojíš.
Tak vystup z toho auta a zav?i za sebou,
a poj? rychle do tepla, já p?jdu za tebou.
Dáme si ?aj a všechno proberem,
jenom nikam nejezdi te? p?ed ve?erem.
Víš, že se tu loni v zim? jedna holka zabila,
je to p?esn? rok, co do stromu to vrazila.
Nezu?ila vich?ice, foukal jenom vánek,
mohla za to únava, blbej mikrospánek.
Jsou t?i hodiny ráno, ješt? po?ád svítim,
chodim po byt?, tvou v?ni po?ád cítim.
Jako bys tu byla, jako bys tu sed?la,
jako bys m? poslechla a vážn? nikam nejela.
?ekla si že musíš, že t? ?eká rodina,
tv?j stín ješt? nestih zmizet, je to teprv hodina.
Te? dotýkám se míst, jenž se dotýkaly tebe,
nemám to daleko do sedmího nebe.
Mám hlavu plnou vzpomínek na víkendy s vašima,
st?nu plnou vitrýnek s fotkama našima.
Už nep?ibydou další, te? vim že to pravda je,
na tabuli p?íjezd? nejsou žádný údaje.
Odjela jsi v den, kterej m?l bejt sváte?ní,
koupila sis lístek, kterej není spáte?ní.
Odjela si unavená, byl to strašnej šok,
nebylo to p?ed hodinou, je to p?esn? rok.
bylas ?asto sama, já po?ád nem?l ?as.
Ale to se zm?ní, bude to zas krásný,
nechci mít svý ruce, potom všem zas prázdný.
Já ub?hnu maraton pod dv? hodiny.
já klidn? se vzdám svojí vlastní rodiny.
Zni?im všechny stíny, jestli se jich bojíš,
pot?ebuju jenom slyšet jestli o to stojíš.
Tak vystup z toho auta a zav?i za sebou,
a poj? rychle do tepla, já p?jdu za tebou.
Dáme si ?aj a všechno proberem,
jenom nikam nejezdi te? p?ed ve?erem.
Víš, že se tu loni v zim? jedna holka zabila,
je to p?esn? rok, co do stromu to vrazila.
Nezu?ila vich?ice, foukal jenom vánek,
mohla za to únava, blbej mikrospánek.
Jsou t?i hodiny ráno, ješt? po?ád svítim,
chodim po byt?, tvou v?ni po?ád cítim.
Jako bys tu byla, jako bys tu sed?la,
jako bys m? poslechla a vážn? nikam nejela.
?ekla si že musíš, že t? ?eká rodina,
tv?j stín ješt? nestih zmizet, je to teprv hodina.
Te? dotýkám se míst, jenž se dotýkaly tebe,
nemám to daleko do sedmího nebe.
Mám hlavu plnou vzpomínek na víkendy s vašima,
st?nu plnou vitrýnek s fotkama našima.
Už nep?ibydou další, te? vim že to pravda je,
na tabuli p?íjezd? nejsou žádný údaje.
Odjela jsi v den, kterej m?l bejt sváte?ní,
koupila sis lístek, kterej není spáte?ní.
Odjela si unavená, byl to strašnej šok,
nebylo to p?ed hodinou, je to p?esn? rok.