Lucie Bílá

„Znavená. A prohraná jak sázka.
Zbytečná a pitomá je láska."
Tohle jsi řek´ a šel jsi bůh ví kam.
Je hloupý doufat, že jsi sám.

Jsi dobrodruh a šarlatán,
ty si duše krad´ a pil jak Dán.
A já dala ti pac a tys mi srdce vzal,
ztichly i zvony z katedrál.

Pak přijde vlna, ze který mám strach.
Když hvězdy hoří na zem padá prach.
Zrychlí se tep a dech se krátí,
tvůj hřích jsem já.

Devátá vlna, která dává znát,
Proč neslyším, že třeba máš mě rád.
Devátá vlna tvýho mlčení je blízko nás.

Nehodná a zlobivá žena.
Takový ty jsi mi přál jména.
Pak si se zved a šel jsi bůh ví kam.
Já si na to vzpomínám.

Už je to pryč, už nezoufám.
Ten tvůj „cukr a bič" ti odevzdávám.
„Buď vůle tvá", bys možná zašeptal.
Už zase slyším zvony z katedrál.

Pak přijde vlna, ze který mám strach.
Když hvězdy hoří na zem padá prach.
Zrychlí se tep a dech se krátí,
tvůj hřích jsem já.

Devátá vlna, která dává znát,
Proč neslyším, že třeba máš mě rád.
Devátá vlna tvýho mlčení je blízko nás.

Devátá vlna, která dává znát,
Proč neslyším, že třeba máš mě rád.
Devátá vlna tvýho mlčení je blízko nás.

Tvůj hřích jsem já…
Tvůj hřích jsem já…
Tvůj hřích jsem já.

Devátá vlna, která dává znát,
Proč neslyším, že třeba máš mě rád.
Devátá vlna tvýho mlčení je blízko nás.

Je blízko nás…