D Hmi G A
Znám D dům na konci Hmi města,
stranou G od lidí a v něm A bledá nevěsta
D prochází řadou svých Hmi komnat
a není G bez viny, že líné A vteřiny
jedna druhou tak pomalu střídá
ten kdo čas uhranul, zřejmě si umanul,
že byla hříšná a marnivá
a že jí za pýchu samotou v přepychu potrestá.
Tenkrát před léty věci se zdály
jasnější nad slunce, kdo by chtěl navěky v garsonce
po ránu nad hrnkem kávy
cítit se bez viny zatímco vteřiny,
ty malé zlodějky kradou mu z mládí
to člověk osudu snadno a bez studu
naučí vzpírat se a trochu lhát
protože netuší, že hřích pod retuší
je hříchem D dál. Hmi G A
®: Emi Pár kroků D od ráje stihne tě
G déšť a z tajných D přání
je rázem jen Hmi iluze pouhá Emi na kůži smáče Hmi ná
Emi teď náhle D bledá je ve smyčkách
G cest ztracená D holka
jen které Hmi se do duše divná Emi předtucha tiše G vkrádá
V patách zdivočelá smečka
vzpomínek krade Ti dech z plic
ta z lovců nadělá oběti
prošlý směnky dávno už neplatí
a koně zchvácení klesají v opratích
kolem se kruh zvolna uzavírá,
byla to past a v ní žádná škvíra
Tě nespasí, co víc - málo máš času
snad jednou pochopíš jak se to mohlo D stát
přece Hmi nejsi už holka G mladá A
to D znáš dávno Hmi nejsi už holka G mladá. A
Až se ten dům na konci města ztratí v břečtanu,
pak možná bledá nevěsta pochopí v nádheře komnat
proč květy nevoní a nikdo nezvoní
a proč ta její vášnivá láska je s dechem u konce
a v tiché garsonce gramofon dohrál – jen deska praská
a kdo je bez viny umělé květiny mu zavoní.
Martin Maxa
