Martin Maxa

Svatej grál

V jaký dálce jsou těla přízraků tvých
tajných přání konkrétní
jaká dálka snad čeká tvou ztrápenou duši
než věcem vážným porozumí
Ó jsi pouhej stín hledačů pokladů
těžko se dočkáš třpytivých šperků
a vzácných smaragdů

Kolikrát jsi měl na lovu přízraků pocity rytířů na koních
kolikrát jsi jen nad hlavou mával svým mečem
než jsi se dočkal probuzení
Ó ten pocit znám – jako bych na všechno odpověď znal
když doufám, že sklenka vína co svírám v ruce je svatej grál

®: Kde země dotýká se hvězd je svatej grál
a to dřív zahřeje tě sníh než se ho zmocníš
Já nemám pocit, že bys jen tak něco vzdal
a tak se mi zdá, že pár nocí ještě probdíš

Kdo je z vášně snad lovcem přízraků
ten bludnou duší navždy se stal
ten se tváří v tvář dočká zázraků
až chladnej sníh bude ho hřát
Ó a tak se stín hledačů pokladů
ve tmě ztrácí, stejně jak třpyt vzácných smaragdů
®: