Martin Maxa

Voňavá

Vstoupíš-li jednou do útrob
třinácté z komnat,
musíš se jednou a pro vždy něčeho vzdát,
zatím však máš ještě pár minut času věci v hlavě svý srovnat,
jestli to vůbec za to bude stát, až překročíš práh.

®: Voňavá,
ještě tak mladá
jsi holka,
voňavá a z toho kdoví co kouká.

Jestli dočkáš se vysněných změn, vůbec není tak jisté,
snad proto vláčíš za sebou strach, taky máš čeho se bát,
třeba jsi právě teď v nesprávnej čas na špatným místě
a co spí v útrobách třinácté z komnat, dál mělo by spát.

Mladá jsi holka a není pevnost,
ve které přetrváš navěky,
věčná pohříchu je zas jen věčnost,
bez konce štvanice a v ní jsi jen /: obětí. :/

®: Voňavá, ... + voňavá.

Jsme jako útržky předlouhých vět, které nemají smysl,
třináctá z komnat jen zlatá schránka pro naději,
na místo brány ven z vězení, co tvoří tvá mysl
chystáš se právě otevřít jen Pandory skříň.

®: Voňavá, ...