Nedvedi

Stál tam na stráni dům, v něm židle a stůl,
pár kůží a krb, co dřevo z něj voní
s jarem když Máj rozdá barvy svý
tu sosna krásná nad chajdou se skloní
a říčka, když stříbrným hávem tě přikryje s ránem
svý ahoj jí dáš a zas je tu den

R: zazní údolím kytara tvá
Ta píseň ráno uvítá, svět s ní, svět s ní

Touláš se po lese, touláš a jenom tak bloumáš
A okruny stromů tě uvítaj rosou
Víš, že času je dost to znáš
a možná potkáš někde dívku bosou
po slůvkách, který se říkaj, po dnech něžných stisků
vás uvítá chajda a zas je tu den

R:……

Však náhle volání táhlé ti přeruší snění
A oznámí všem je poslední den
Voda zaplaví údolí –
sosnu, chajdu pohled zabolí
Ta hráz je potřebná všem však zabíjí den,
co nosil tě v náručí romantiském

Zazní údolím bolest, pláč,
ta bolest ráno uvítá svět s ní, svět s ní