Oldřich Janota

Táhlý hvizd mě probouzí
rázem mizí klid
z římsy syčí kocouři
a dóle na mě máváš ty
strojím se a obouvám
spěch mě nutí klít
v duchu se moc omlouvám
ále co tak náhle k ďáblu může chtít

Hálelůja háleluja álelůja

Volá "vstávej, dobrá noc
a v ní skvělý šou
nejlepší hned od vánoc,
mám tu lístek na poslední soud"
řikám bráško ty snad přeháníš
léta ti pes chcíp
dál se ale nebráním
on to přece musí vědět líp

A tak
hálelůja háleluja álelůja


Už první roh se otvírá
a mně v kapse nůž
vida toho upíra
je to žena nebo to byl muž
a ten dobrák se hned ke mně votáčí
zálěží
co na tom kdo to byl
jediný co se teď můžeš ptát
zda jsi v pravdě sám se sebou žil

A tak
hálelůja háleluja álelůja