Pacifik

^Emi Kdo by neznal Jima ze špi ^G navý fregaty,

^Emi kořalu měl nadevše rád, ^G holky nahatý,

^D lodivodem kdysi bejval, ^C plavbě rozuměl

a ^A na ostrovy pokladů se vž ^D dycky dostat chtěl.



Teď tu leží na palubě v plátně smotanej,

šlak ho trefil, u pobřeží sám je ztracenej,

černej steward zpívá blues na cestu poslední,

tak je funus veselej a táhne k poledni.



®: Hoďte ho ^G žralokům a ^C žádnej otče ^G náš,

ta duše ^C ďáblu patří, tak mu, pane, ^G jeho hříchy smaž,

hoďte ho žralokům, dnes ^C poslední měl ^E rum,

ve Friscu ^A prochlastal svůj ^D třípatrovej ^G dů ^H7 m. ^Emi



3. Na pobřeží na něj vůbec nikdo nečeká,

nikdo za něj mši neslouží, nikdo nekleká,

prázdná židle v putyce jen po něm zůstane

a barman, ten si vodplivne a nic se nestane.



4. Čtyři muři tělo v plátně hoděj’ hlubinám,

snídani těm vyvalenejm mořskejm potvorám,

posádka se rozejde, vždyť vo nic neběží,

ať se radši kotvy zvednou, plujem k pobřeží.



2 x ®: