Interpret: Pavel Dobeš
Pavel Dobeš - Ach ta rána (akordy)
Transpozícia ( -2 -1 0 +1 +2 )
1. Ráno se pBrobouzím na smrtG7 unavený,
než přijdu k vCmiědomí, poledne jFe,F7
jsem jako mBotor cestou G7uvařený,
kroužky spC7ečené bez olejFe,F7
a všude Bokolo mne už tramvaje zvD7oní,
vůněmi dnG7ešního dne mé mC7ěsto vF7oní,
a stovky Baut a spěch v radostných tvD7ářích,
co radostný člG7ověk, to Čech, všC7em se to dF7aří,
to jenom jBá se kaboním pod obecný vkD7us,
jako když nG7a svůj vlastní, hC7m, jdFu jak nBa funusD7.
2. Ráno mě zastihlo v posteli paní Zdeny,
co tady dělám, je trapné se ptát,
sousedi dávno mají oči otevřeny,
jenom já civím, no snad ji mám rád,
je tady kalendář, a tak jím listuji,
snad najdu jméno, kterým snad přibližně se jmenuji.
3. Nechám si přes hlavu profrčet gazík,
ať se mi konečně rozední,
ať vím, kde žiji a který jazyk
je v téhle zemi úřední,
ať pochopím století a rok, co se píše,
už když se probudím, a ne, až jdu spát,
vždyť noc rychle přeletí, zas budík je slyšet,
a odkud mají lidi na mě, hm, furt ohledy brát?
4. Až budete číst tuto mou báseň
při ranní kávě, při holení,
při cestě v autobusu, v bufetu bez ubrusu,
v bivaku na Elbrusu po rozednění,
až budete číst tyto řádky
ve frontě na celer či na mrkev,
buďte si jisti, že nešťastný blázen,
autor, je ještě mrtev,
a vyřiďte paní Zdeně, že se jí klaní,
že na ni myslí denně před spaním
a nové plány že snuje
a za večeři, hm, že děkuje.
než přijdu k vCmiědomí, poledne jFe,F7
jsem jako mBotor cestou G7uvařený,
kroužky spC7ečené bez olejFe,F7
a všude Bokolo mne už tramvaje zvD7oní,
vůněmi dnG7ešního dne mé mC7ěsto vF7oní,
a stovky Baut a spěch v radostných tvD7ářích,
co radostný člG7ověk, to Čech, všC7em se to dF7aří,
to jenom jBá se kaboním pod obecný vkD7us,
jako když nG7a svůj vlastní, hC7m, jdFu jak nBa funusD7.
2. Ráno mě zastihlo v posteli paní Zdeny,
co tady dělám, je trapné se ptát,
sousedi dávno mají oči otevřeny,
jenom já civím, no snad ji mám rád,
je tady kalendář, a tak jím listuji,
snad najdu jméno, kterým snad přibližně se jmenuji.
3. Nechám si přes hlavu profrčet gazík,
ať se mi konečně rozední,
ať vím, kde žiji a který jazyk
je v téhle zemi úřední,
ať pochopím století a rok, co se píše,
už když se probudím, a ne, až jdu spát,
vždyť noc rychle přeletí, zas budík je slyšet,
a odkud mají lidi na mě, hm, furt ohledy brát?
4. Až budete číst tuto mou báseň
při ranní kávě, při holení,
při cestě v autobusu, v bufetu bez ubrusu,
v bivaku na Elbrusu po rozednění,
až budete číst tyto řádky
ve frontě na celer či na mrkev,
buďte si jisti, že nešťastný blázen,
autor, je ještě mrtev,
a vyřiďte paní Zdeně, že se jí klaní,
že na ni myslí denně před spaním
a nové plány že snuje
a za večeři, hm, že děkuje.