Pavel Dobeš

Když jsme přijeli dnes ráno do Buffala
a nebe bylo modrý jako Bols,
před námi volnej den a v autě hudba hrála,
tak jsme to natáhli až k Niagara Falls,
já seděl tam a tady Klára
a Péťa všecko na osmičku bral,

jak voda stříká a jak se zvedá pára
a hřmot se tříští o ostré hroty skal.

Na kraji propasti se přítel náhle zasní
a já se koukám, jak mu palce lezou z bot,
pak začal zpívat "škoda, že ten přelud krásný ..."
a já druhým hlasem k němu "... nelze obejmout",
a pak to s námi seklo o zem,
policajti měli na nás čich
a už nás odvážejí přepychovým vozem
se šerifskou hvězdou na dveřích.

Komu chutná kafe bez cigára,
kdo touží poznat buffalský vězení
a kašle na to, co mu doma řekne stará,
ten ať si s námi v jailu místo vymění,
mezi zloděje a hašišáky
vodváží nás ten šerifskej krám,
tomu tedy říkáme "good lucky",
tomu teda říkám "happy time"!

Až nás pustěj', zase budem venku,
budem vodsaď padat jak ten proud,
v prvním lokále si dáme nalejt sklenku
staré kukuřičné z těch kentuckejch hroud,
pak se rozejdeme - Péťa, já i Klára
a nebe bude znovu jako Bols
a ještě tisíc let se bude zvedat pára
nad propastí Niagara Falls.