Pavel Dobeš

Papíroví draci

Když vidím nad polem papírové draky,

chtěl bych být dítětem a draka pouštět taky,

poslat mu psaníčko po režné niti,

nakreslit sluníčko, ať lidem svítí.



Ať svítí k radosti, ať lidem praví,

od lidských starostí ať zvednou hlavy:

podívej, člověče, nasaď si brejle,

vezmi kus papíru, sežeň tři špejle.



®: Ať jsi, kde jsi, nikdy nejsi

na tom světě sám.

Zrob si draka, zazpívej si

pam pa ram pam pam.



Když vidím na nebi papírové draky,

chtěl bych být dítětem a zůčasnit se taky,

když den se sešeří, domů utíkat,

zasednout k večeři, vyčurat a spát.



Usínat s nadějí, jak usínají děti,

že někde po nebi jejich draky letí,

vítr je jim motorem a všude, kde je víra,

i nebe se svým prostorem se před ním otevírá.