Ta p C anenka je původem z míšeňsk G ého kraje
a A on je karlovarský kaval D ír,
pod C okny vily z přepychu h G armonika hraje
a d A o klobouku mince táhne v D ír.
Ta panenka mu celý život vyčítá,
jako by on mohl za to,
že dobami, co prošli, glazura je obitá,
a na ozdobách chybí zlato.
Lehko se mně to, holka, neříká
a z myšlenek mám trochu strach,
kdybych představoval státníka,
stírali by ze mne denně prach.
Ty bys měla hadry z pozlacený sádry
a psalo by se o nás v stovkách knih
a nežil bych tu s tebou, předně, ve dřevěný bedně
po půdách a sklepeních.
Zbytečně se, holka, hašteříme,
stejně už nebudeme jiný,
až se podruhé narodíme,
zase nás uplácají z hlíny.
Zase si nás budou stavět pod svý kolo štěstí,
kterým točí jejich ruce,
střelnice bude stát na náměstí,
na Náměstí Revoluce.
Zase si budeme hrát na bídu
devatenáctsetdeset,
jednoho dne z práce nepřijdu
a ty budeš o mne brečet ...
Pavel Dobeš
