Pavel Dobeš

Zum zum I.

1. Chemie se stala mým hobby,

nepovím vám už, od které doby.

Za vesnicí v polích tratím hodiny

a pozoruji chemizaci pastviny,

pozoruji jalovice, voly,

jak obcházejí vyvinuté stvoly.

R: Zum zum zum zum, a nejde mi to do kebule, zum,

zum zum zum, a nejde mi to na rozum.

2. Každý přece ví, že tahle tráva

delikátně chutná a je zdravá.

Do soutěže přihlásit se nebojím

s trávou, která rostla někde na hnoji,

přesto tady ovšem roste ladem

a skot se vrací do JZD hladem.

R:

3. Vyhledal jsem tudíž agronoma,

měl jsem štěstí, chytil jsem ho doma.

Proč výsledky práce k cíli nevedou,

vyčešili předevčírem s předsedou,

pak vysvětlil mi všechno fundovaně,

tak dneska mohu agitovat za ně.

R: Zum zum zum zum, protože když to nejde do kebule, zum,

zum zum zum, tak to leze na rozum.

4. Je to tím, že dobytek je hloupý

a právě proto mívá svoje roupy.

Kdyby četl magazíny, noviny,

nedělal by už takové kraviny,

s rozesmátou tlamou bral by žrádlo

a nikdy by mi ani nenapadlo.

R: Zum zum zum zum, že mi to nejde do kebule, zum,

zum zum zum, že mi to nejde na rozum.

R: Zum zum zum zum, hm ..., zum,

zum zum zum, že mi to nejde na rozum.