Petr Bende

Monolog:
Jenže já, já si to takhle taky nepředstavovala.
Když jsem s tebou tak nevím,
já se dusím, já už nechci, čau

Už dlouho se tě ptám,
proč východ je tam, to neznám,
kávou voní kraj,
tvoje hříchy... proklínám.
Listy letí z výšky,
oblaky řečí... nevnímám,
ruce mý jsou čistý na nich zbytky tebe.

Ref:
Nemusíš se bát, z písku stavíš hrad.
Rozplétám ti vlasy štěstí, ty víš jak žiju rád.
Nemusíš se bát, z písku stavíš hrad,
jenom s tebou chci si hrát.
A dotyky všech co jsou na tvých rtech,
nehledáš vůbec jiný břeh.
A dotyky všech zbyly na tvých rtech,
bezbřehý útěk do nebes.

Už nemám komu hrát, vzdušné zámky stavím jen sobě sám,
nechci to vážně brát,sama mi zpívej.
Vykříčím bolest, vykříčím lásku,
v tichu se topím... proklínám.
Probudím nebe ať otevře bránu.

Ref:
Nemusíš se bát, z písku stavíš hrad.
Rozplétám ti vlasy štěstí, ty víš jak žiju rád.
Nemusíš se bát, z písku stavíš hrad,
jenom s tebou chci si hrát,
A dotyky všech co jsou na tvých rtech,
nehledáš vůbec jiný břeh.
A dotyky všech zbyly na tvých rtech,
bezbřehý útěk do nebes.