Petr Novák

Klaunova zpověď

Já v mládí často podobal se vánku
A říka li mi, že mi rozum chy bí
Dnes, dnes už mám, už mám na ka hánku
A vy se ptáte, proč vám to poví dám
Tak slyšte, já miloval jsem lidi
A proto jim, ne Bohu se zpoví dám


Říkalo se o mně, že prý jsem hrubý
Drzý a hloupý, nic prý mi nevadí
Vám lidem, vám se to mluví
Já však byl šašek a musel jsem se smát
A bál jsem se, že pláč můj prozradí
Že chtěl jsem lásku někomu dát

Teď už mi líčidla rozežrala tvář
A maska smíchu navěky mi spadla
Tam v dálce vidím, vidím slunce zář
Já za tím sluncem musím jít

Recit: Dohrála hudba, opona spadla, alespoň dneska chci lidskou hrdost mít
Po celý svůj život rozdával jsem smích, měl jsem rád lidi a žil jsem pro potlesk
A snad jsem taky, snad taky trochu zpych, přesto bych rozdal všechno, co jen mám
Však nemám nic, mě zbyl jenom stesk, tak běžte všichni pryč, já chci umřít sám