Petr Spálený

Nejvíc mě vzruší
když zahvízdnou vlaky
ulice pod patou travnatí
přání si lehnou na uhláky
nádraží slaví bezblátí

Hlava je v tichu
topolových síní
v sametu tajných tunelů
mrazík si míchu
mozkem trochu stíní
znám to teď já
a znali to i jiný

Než vzali za vděk dobrodiným
v stojícím tendru z panelů
studna je stáním
prošená o vodu

Nejvíc mě vzruší
když zahvízdnou vlaky
znavené cestou sem a tam
snad něco tušíš
v nocích, ty,
já taky
po slepu šťastně pochvátám

Vlaky se soudí
pouze ve stanicích
o vodu sazných nádob
vychází jim z nozder
zpráva o nespících
pro světlo v lukách
co je samo rádo

Vlaky nikdy nesvítí
na listy zespodu
na které píší
muži na žebřících
pro vlaky v hlavách-
létavicích

V nocích mě vzruší
hvízdající vlaky
stejné ach stejné
jsou ty staré zprávy

Dojedou vlaky
kam, to stěží tuším
Kéž by to bylo
k ránu do mé hlavy