Příbuzní

Galerie

Příbuzní
Galerie

Recitál: Stromům kůže deštěm tmavne, na silnicích listí vadne v odlesku vodní tříště,
a stíny dlouhé jako vlaky před sluncem maj' paneláky jak kostky poztrácené v kopcích,
já se k tobě domů vracím, bez tebe se v noci ztrácím, a láda spánku oči svírá, a kilometrů neubývá, neubývá.

Hlavu plnou tvých očí a smíchu a pusy, co nás občas dusí, třeba když řekneš "co?"
a dlouhý noci milování, kdy nad tebou se tvář má sklání jak na obraze v galerii, myslím, že v Ermitáži jsem to viděl,
zblízka jsi ještě hezčí, a vláda spánku oči svírá, a kilometrů neubývá, neubývá.

R: Už vím, že všechno, co mám, je láskou pokryté tvou jak sníh na vrcholcích střech,
po všech koutech srdce mi bloudíš, jsem šťastnej, že mám tě, mám. Recitál: Jak miluju tvou přítomnost, kdy mohu se tě kdykoliv dotknout a přesvědčit, že jsi,
miluju tvou chůzi a vznešenost a rozmyslnost slov a usměvavý ráno, dobrý den,
a když je mi smutno, můžu tvému tričku říct "ahoj", a ono, věř, jako by se usmálo,
hluboce, hluboce, jak snad chlap ani neumí, hluboce miluju tě.

R: