Kéž se mi vnitřnosti zažerou do kostí... sloučej se v rozkladu z touhy žít o hladu... Z násilí bez muže vtlučou se do kůže... necejtěj dozadu nic... Ať se motá, ať se točí... ať se černá pod obočím... Kéž řeči ze zlosti vyniknou jakostí... navěky znamenaj zapadlý ramena... vetřou se pod svaly stručný a zoufalý... nemůžou prozradit víc... Ať se nechám hlasitě svlíct... hluchoslepá zkusím to říct... Kéž ve vší tichosti rozmetu slabostí stojatý radosti pryč...
Ta Jana Z Velké Ohrady
