Rec: Znáte je všichni, ti dva pamatují časy,
kdy prérie i vigvamy byly větší,
ohnivá voda lacinější a indiáni opálenější.
I já to pamatuji, byl jsem náčelníkem kmene Apačů,
byly to těžké, ale krásné časy, rád na to vzpomínám.
A z toho všeho zůstaly jen vzpomínky
a oni - Těžkej Pokondr.
To byl indiánský sen.
®: C Sen snů, jenž krouží pré Dmi rií, (jenž krouží dál)
sen snů, sem z vyšší sféry C slít, (sen křídla má)
sen F snů seslal’s nám Ma Emi nitů, (sám Manitů)
to Dmi zná Vine C tů. (1.Atamana, 2.Makču Pikču, Tikitaka, 3.Atamana)
*: (Iá, iá, ...... vuvuvu .... bratře, bratře, můj bratře.)
No Nšoči, je teda prima kus, hm hm, a má i vkus,
na ohništi peče špek, šaman nám míchá lék,
lysohlávky, co nasušil, když ještě Inčučůna žil,
v ruce svírá amulet, dnes nás čeká dlouhej let.
Pod vlivem kouzel těhle hub i tlustý bizon náhle zhub’,
Apači hledí na měsíc a ten, co sněd houby trochu víc,
zažívá, co je pravý ráj, neboť se mu zjevil
na železném oři sám - Karel May.
®:
Jó, je to fajn, ten sen, co mám vždycky za úplňku,
samej bizon, stáda, která nikde nekončí,
mírný, tichý zimy, pevný luk a šípy, tomahawky,
a v létě spousta slunce, jahod, malin a tak,
ale hlavně, hlavně, lysohlávky.
®:
Těžkej Pokondr
