Václav Neckář

Jak můžeš být tak krutá,
copak nemáš kouska citu v těle.



Tu kytaru jsem koupil
kvůli tobě
a dal jsem za ni
celej tátův plat,
ta dávno ještě byla ve výrobě
a já už věděl
co ti budu hrát.

To ještě rostla v javorovém lese
a jenom vítr na to dřevo hrál,
a já už trnul, jestli někdy snese,
žár, který ve mně denně narůstal.

S tou kytarou teď stojím před tvým domem,
měj soucit aspoň k tomu javoru,
jen kvůli tobě přestal býti stromem,
tak už nás oba pozvi nahoru,
pozvi nahoru, pozvi nahoru.