Věra Martinová

Hádá se to ve mně už když snídám

tápu, kdy to bylo poprvé

jako oko v hlavě hloupá hlídám

týdny, kdy se nervem do krve.



Za oknem tma jak tvá káva chladne

s orchidejí vedle večeřím

zas to v bytě její vůní sládne

já té vůni ale nevěřím.

Ref.

Nejsem bázlivá

ale mívám strach

když lásku po nocích

vážím na vahách.

Na kostele zvon

půlnoc překulí

ale lásku ne

ta se nepůlí.



Po chodníku cizí kroky běží

za tou svou a nebo od milé

ale já se asi dočkám ztěží

tvých vousů a bílé košile.



Dám dobrou noc vyhořelým svíčkám

pocity své sdělím papíru

jako malá pod peřinou hýčkám

šátek cos´ mi koupil v Kašmíru.

Ref.

Nejsem bázlivá...