Vladimír Mišík

sedíš vedle mě
všude kolem klid
hebká je noc
ztišený svit
a já vůní tvou
jsem zmítán

do ticha zní tvůj smích
v krystalkách ledu
navátý sníh
odněkud někam roztává

ležíš vedle mě
netušíš nic
tvá ústa med
bojím se říct
jak něhou tvou
jsem smýkán
kdo usne dřív z nás dvou
doufat může
že získá čas
než nás chladný ráno rozdělí