Vladimír Mišík

Sladké je žít

Šel jsem si sednout k řece a koukal jak vlny jdou
šel jsem si sednout k řece a koukal jak vlny jdou
a potom jsem tam skočil, byl jsem hned pod vodou

Vyplul jsem a začal vzlykat, vyplul jsem a spustil křik
Vyplul jsem a začal vzlykat, vyplul jsem a spustil křik
kdyby voda nebyla tak chladná, byl bych už nebožtík



Vyjel jsem šestnáct pater a koukal Bohu do oken
Vyjel jsem šestnáct pater a koukal Bohu do oken
myslel jsem na svý děvče a dlouho váhal se skokem

Stál jsem tam a začal vzlykat, stál jsem a spustil křik
Stál jsem tam a začal vzlykat, stál jsem a spustil křik
Kdybych nebyl tak vysoko, byl bych už nebožtík

Tak asi budu žít dále, nezbýva než abych žil
Tak asi budu žít dále, nezbýva než abych žil
pro lásku bych třeba umřel, ale pro život jsem se narodil

Můžete mě vidět vzlykat, slyšet mě jak spustím krik
Můžete mě vidět vzlykat, slyšet mě jak spustím krik
má milá třeba se vztekni, nebude se mě nebožtík