Vladimír Mišík

^E7 Řek jsem si tuhle: Dáš si ^A7 práci a ^E7 napíšeš pár velkejch ^A7 slov,
^H7 Dřív než tě bafnou fune ^A7 bráci a ^E7 vodlifrujou ^A7 na ^H7 krchov.

Prolez jsem všecky knižní sklady, pár slov si vopsal, pár jich škrt,
Až zbyly tři bez větší vady a to jsou život, láska, smrt.

^A Příšernej smutek na mě z těch slov ^H doleh, ^A poněvadž až je pocho ^H pím,
^A Jak zbloudilej krtek, někde ^H v dolech, ^A pak se v tý hloubce uto ^H pím.

Nebo jak lačná moucha v Mléčné dráze, nebo jak boxer v provazech,
Nebo jak saze v noční Praze, nebo jak básník v obrazech.

mezihra + sólo

Příšernej smutek na mě z těch slov doleh, poněvadž až je pochopím,
Jak zbloudilej krtek, někde v dolech, pak se v tý hloubce utopím.

Tak jsem poslouchal, co se říká a snažil jsem se nepropást,
Ty slova, kterejch se to týká a to jsou žrádlo, ženský, chlast.