D Hle tvůj sval F#7 jenž opil se tvou krví,
Hmi teď do kůže se opírá Emi a pěknou vyvádí
A ty pak s tou kůží D vy dva venkovánci
G žebráte na A něj tiše v D pozadí
G a vivat vivat A křičíte při jeho pus D tém tanci
G A D G A D
Ty sochy,které na ryncích svůj kámen vyhřívají
jsou těchto žertů zhola vzdáleny
netečné hluché,jako pivní kádě
drží svůj útvar hezky pohromadě a ohromují mne
být mrtev - dobrá, ale nezadávený.
Dívám se dívám říkáte mi rozkoš
být jezdcem z žuly celý zavalen,
ó jak se deru z toho temna ven,
můj svale opilý oč náhle jsi mi bližši,
protože taková a strašná nehybnost je jen důkaz opilosti vyšší.
Vladimír Mišík
