Wabi Daněk

Jak léta ^Emi jdou, ^A7 radši se ^D nevohlížej,
cos’ komu ^Emi dal a ^D#dim co teď z toho ^Emi máš,
ze záplat ^Edim plášť, nohy, co ^D neuhlídáš, ^Hmi
zas někam ^Emi jdou, ^(A7) sám nevíš, ^A7(D) kam.

Zem nad hlavou a nebe pod nohama,
jak pavouk síť své cesty proplítáš,
jdeš rovinou, myšlenky za horama,
a pak jsi tam a dál se dáš.

Déšť v korunách se s listím rozpovídal,
pochopit svět, jó, co bys za to dal,
hledáš ten klíč, co vše by otevíral,
klíč ke štěstí, svůj malý grál.

Až pochopíš a necháš účtování,
cos’ komu dal a co teď z toho máš,
vezmeš svůj plášť a dáš se rosou ranní
dál jednou z cest, vždyť už to znáš.