Waldemar Matuška

A tak dál nosíš po kapsách sny mládí

Transpozícia ( -2 -1 0 +1 +2 )

E Už ti A není patnáct Hmi let
a C#mi znáš i Hmi svět,
sto A problémů dnes E přejdeš legrác A E kou. A E
Už jsi A odvyk chodit Hmi bos, jsi C#mi muž a Hmi kos
a A vychloubáš se E pózou světác A kou.

Přesto D máš, jak sám víš,
dosud v kapsách tajnou A skrýš,
no a Amaj7 tou se F#7 vracíš do dětst H7 ví. E
Máš tu, A co si budem Hmi lhát,
i C#mi špunt, i Hmi drát a A skrejváš
nám to E hloupý svědect A ví.
A tak Hmi dál nosíš po kap E sách sny A mládí,
starej Hmi nůž s prošlou vstupen E kou, to A znám.
A tak Emi dál nosíš A7 po kapsách sny D mládí, Dmi
nač ten F#mi krám,
H7 nač ten E krám, E7 nevíš A sám.

S časem Hmi prý člověk nerov E ný boj A svádí,
tisíc Hmi krát dostal zabrat, E no jen A houšť.
A tak Emi dál nosíš A7 po kapsách sny D mládí Dmi
bez těch F#mi snů H7 byl by E svět E7 holá A poušť.

V kapse najdeš, možná fakt,
i klíč i akt a ty vnímáš i kámen se slídou.
Něco kapslí, jeden fant, ty gróf a grand,
i přání pár, co nikdá nevyjdou.

V kapsách tvých, ano v nich,
zbylo pár snů klukovských,
ve kterých se vrátíš do dětství.
Kapsy hlubší, než ty sám,
i já je mám a ukrývám
je právem sobectví.

A tak dál nosíš po kapsách sny mládí,
starej nůž s prošlou vstupenkou, co mám.
A tak dál nosím po kaspách sny mládí,
nač ten krám, nač jej mám, nevím sám.

S časem prý člověk nerovný boj svádí,
tisíckrát dostal zabrat, no jen houšť.
A tak dál nosím po kapsách sny mládí,
bez těch snů byl by svět holá poušť.