Waldemar Matuška

(G)Já jsem měl vžd(Am)ycky
jenom (D7)samý smutný lá(G)sky.
(Ddim)Nic víc jim (Am)nevyčítám,
(D7)jenže je (G)nespočítám.
Teď(Gdim) s tebou ko(Am)lem vody
(D7)chodím na proch(G)ázky,
(Ddim)když kvetou sed(Am)mikrásky,
(D7)zapomí(H7)nám.
(E)I když vím, (C)že se mi zas (Am)vymstí,
až (G)začne padat (E)listí,
že (C)tvoje oči (D7)hledí tou
(G)nekonečnou (Ddim)hnědí,
(Am)sienu já (D7)pálil
vždycky (G)rád.
Až (Gdim)malíř (Am)začne kreslit
(D7)podzim na obr(G)ázky,
(Ddim)vyjdu si do(Am) přírody,
(D7)tou cestou (G)kolem vody.
(Gdim)Sám sobě (Am)odpovídat
(D7)budu na ot(G)ázky
(Ddim)jestli ty (Am)další vrásky
(D7)od smíchu (G)mám.

recit:
Já vím, vono to tenkrát bylo nějak jinak, no, ale to víte, už je to taky trošku dávno.
Já jsem měl vždycky jenom samý smutný lásky...