Žamboši

Dřevorubecká

Dĺžka piesne: 04:20
Patnáctého října
Sedmdesát pět
Ve Valmezu půlnoc
Mně rozsvítili svět
Od těch dob mě řežou
Zuby kopců do nohou
Ty smrkové rány
Vyléčit mi nemohou

Naučil jsem ruce
Stromy provázet
K zemi říčnou pilou
K nebi němou motykou
Od kácených obrů
Bral jsem lekce hrdosti
Od sazenic v jílu
Houževnatosti

Miluju své Beskydy, pro ně si pustím žilou
Vykrvácím do hlohů, stanu se maliním mezi Bílou a Kněhyní

Jenže pod Radhoštěm uhlí
Temné lesy v hlubinách
A k prastarému dřevu
Vede cesta jediná
Cesta plná kouře
Plná dusných rán
Zemí rozevřenou
Jak kozodojův chřtán

S Frenštátskými zpitý ze dvou černých kríglů chlemtám bolehruď
Zpívám píseň vzdoru píseň, ať svou horu nikdy buď jak buď nedají

Snad nosíváme v hrudích
Svá pohoří
Tak koho bolí Brdy?
Koho Radhošť, koho Říp?
Na to nikdo se nás neptá
Ze zpráv morfin do tepen
Ať z té mlhy zrádné
Naše srdce dotepe

Patnáctého října
Tři tisíce pět
Svatý Šimon pláče
Přes naše kosti skáče
Svatý Šimon pláče
Přes naše kosti skáče