Znouzectnost

Po stupních vítězů chtělo kráčet já
a bolelo touhou
a bolelo pouhou
a bolelo touhou
od pukajících květů
Po stupních vítězů chtělo kráčet já
po pastvinách s něhou a� k jádru pramenům
chtělo to naivní ztře�těné já !

Proč má� na zdi moji fotku
si se zeptala
A ty ? Ty tam snad moji nemá� ?
Ty tam snad moji nemá� ?!

Upad jsem pod pol�tář
a plakal horký slzy
Ale ta bolest ta byla někde uvnitř
Prohlídlas mě a doporučila
abych si nechal vyoperovat
abych si nechal amputovat
to slepý básnický střevo

Jak snadno ztroskotá
Schodi�tě vítězů v útesech přání
S tváří od bláta věřím na nebe
a na bílou paní.

Mám tě rád a nezajímaj mě tvý důvody
Mám tě rád a ka�lu na to,
�e mi to nemů�e� vrátit
Mám tě rád a říkej si co chce�
a já si to stejně nenechám vzít

Po stupních přání kráčí moje já
a bolí touhou od tě�ce planých plodů
v době zrání ...