Zpraku!

Pořád na něco čekáš,
seš jak z debilní show - televizní hrdina.
Hodina z včerejšího dne, co za pět minut poledne
pro nikoho už vůbec nic neznamená.

Pořád svý místo hledáš,
na stejný věci se ptáš a budoucnost chceš znát
Dávno není co bejvala, když minulost jí nechala
s pokrokem za krkem se sama sebe bát.

Hrdinou ve svý tichý zlobě, před obývací stěnou
je hrdinou jen v sobě sám.
Hrdinou co čeká na svůj čas, na hlas jak nenávidět Vás
na cestě odnikud nikam.

Pořád dokola říkáš
snad něco uděláš, možná sám nevěříš.
Slova a šťastný znamení
ty samotný nic nezmění dokud je ze svých vlastních úst neuslyšíš.

Pořád jen tichej souhlas,
ze vzduchu se snáší na nás veřejná apatie.
A televizní hrdina, zase ruce k nebi vzpíná
než půjde spát od krve si je umyje.

Hrdinou ve svý tichý zlobě ...