Z D Větrných C hor přicházíš a já se D cítím jak král,
C kámoško nalezená, D ve vlnách A jihočeských G trav,
D pevná jak C vzdor hradních zdí, něžná jak D píseň, co psal
C pro holku milovanou D vesnickej A kluk, stejnej jak G já.
®: G Smíš se obléct do tmy města, pořád stejná zůstá D váš,
G smíš si obout velká gesta s vírou, že se předě D láš,
jsi stejná Emi holka jako dřív G , z hor Větr D ných.
Já moc dobře vím, jak je fajn, že holky jako ty jsou
a že je občas můžem mít, jako má básník múzu svou,
před rozedněním v náručí do spánku nás odnesou
a kouskem svýho srdce zahřejou jarním loukám klín.
®: G Smíš se obléct do tmy města, pořád stejná zůstá D váš,
G smíš si obout velká gesta s vírou, že se předě D láš,
Emi stejně jsi stejná jako A dřív,
C rosou pokřtěná na vílu větrem ošlehaných D skal,
z C jarních potoků svou sílu snad ti Bůh do vínku D dal,
jsi stejná Emi holka jako dřív G , z hor Větr D ných.
Devítka
