Karel Plíhal

Času je málo, přibývá stínů a stará svíce nehřeje,
chvíli se zdálo, že kromě Ginu, barví ti líce naděje.


Teď jenom žasnu, čím dál tím více,
stavu mně zdá se normálním,
za chvíli zhasnu, jako ta svíce
a svět mi zase zkapalní.

Někdo je blázen a z mostu skáče,
někdo si lehá na koleje,
u mě jen bazén slanýho pláče
zas jiná žena doleje.

Času je málo, přibývá stínů
a stará svíce nehřeje,
chvíli se zdálo, že kromě Ginu,
barví ti líce naděje.