Robert Křesťan

Zdi

Pokorná tvář ženy
rozbrázděná jmny,
semletá mlýny, pomačkaná
bukovými kmeny.

Kropenatá stíny
neurčité viny,
břicho jak hrouda podupané,
rozmáčené hlíny.

Nekonečný příběh
o padajících zdech.
Nestojím, lásko malovaná,
za jediný tvůj vzdech.