Žofie Kabelková

koloběh

1. Nikdo ji neslyší, i když křičí, co jí síly stačí. Podobná zátiší už nám těžko přijdou k pláči. Přespříliš otrlá, zmatená a otupělá je dnešní doba. Tak kdo se tu ztratil? Cit, nebo tělo? Nejspíš oba…
Rf. Jiné tváře, stejná jména, jedna nekonečná směna, budoucnost je uzamčená v kruh. Věční milenci a vrazi, nade všechno jsme si drazí, a pak ti do zad vrazím nůž.
2. Nikdo ho nehřeje v chodbách obchodního svatochrámu. Z regálu závěje a každá vlezle namlouvá mu. Ať koupí levnější, známější a lesklejší dřív, než se udá. Tak co vlastně chceme? Mít, nebo mít víc? …celkem nuda!
Rf. Jiné tváře, stejná jména, jedna nekonečná směna, budoucnost je uzamčená v kruh. Věční milenci a vrazi, nade všechno jsme si drazí, a pak ti do zad vrazím nůž. Miláčku, vždyť je to jedno. Žena nebo muž.