Agogh

Zrádná je øíše lží,
když splétá své sítì.
Na pravdì dávno spí
sám První z tvých bohù…
Dùvìra osleplá
ze høíchù bøemena
teï ramena tíží
jak zlomená køídla…

Na co si hrajete
pokrytci symbolù?
Ukøižovat hvìzdu
døív, než padne všech pìt.
Tìch rozbitých køížù,
co lemují cestu,
vìdoucích toho, že jen
ze zla zlo pramení…

Noste své symboly,
nic se tím nezmìní,
èlovìk je èlovìkem,
jen co se narodí.

Trnová koruna
v hoøícím kostele,
chrámu pìti lodí,
v rozvalinách leží,
jak dùkaz bláznovství,
že na krku visí,
co patøí do hlavy.
Kdo tomu uvìøí…

Braòte své ikony,
vždycky však s vìdomím,
èlovìk že èlovìkem,
i když vám nevoní