V pošumavském kraji, je malá vesnička

V pošumavském kraji, je malá vesnička,
loučil se tam Jeník s milou, plakala Anička,
loučil se tam Jeník s milou, plakala Anička.
Neplač má Aničko, o to já Tě prosím,
až já se z vojny navrátím, k Tobě se zas vrátím,
až já se z vojny navrátím, k Tobě se zas vrátím.
Nesměla Anička, nesměla čekati,
bohatého jí vnutili, musela se vdáti,
bohatého jí vnutili, musela se vdáti.
V tom novém manželství, šťastná moc nebyla,
a než se rok s rokem sešel, hrana ji zvonila,
a než se rok s rokem sešel, hrana ji zvonila.
Jeníček se vrátil, hledal svou Aničku,
smutně kráčí po hřbitově, čte nápis na křížku,
smutně kráčí po hřbitově, čte nápis na křížku.
Co jste to rodiče, co jste to dělali,
že jste mojí Anduličku, zemříti nechali,
že jste mojí Anduličku, zemříti nechali.
V háječku zeleném, roste plno kvítí,
leží tam Jeník s Aničkou, slunce na ně svítí,
leží tam Jeník s Aničkou, slunce na ně svítí.