Allan Mikušek

^D Už sa dvíha hmla, ty se pozeráš
jak sa v ^G tej hmle zmenil svet.
Z tvojich ^D smutných očí, nič ťa nezaskočí,
len ^G ľahký vtáčí let.

Tak se ^Emi nedívej jenom ^D k hodinám,
všem ^G stejně slunce měří ^D čas.
Život ^Emi bejvá občas ^D nádhernej,
to ti ^G jistě řekne každej ^A z nás.

®1:Toula ^D vá ^{A Hmi} máš kam jít
co jen ^G víc, ^A hm, ^G můžeš ^A chtít.
Zvěda ^D vá ^A co ^Hmi můžeš mít.
Konečně ^G překroč svůj stín a krokem ^D pomalým
vejdi ^G do dne, kterej začí ^A ná.
Vždyť ^D víš.

Přestaň nečinně stát a zkusnám zamávat,
možná čekáme tu na tebe.
Veď nie si opustená, naplno žit sa má,
a to ti nikto nevezme.

Všetky reky sa niekde spájajú
aj medzi nami to tak má byť.
Ale v moři tvejch snů barevnejch
se nedá věčně jenom snít.

®2:Túlavá, máš kam ísť,
čo len viac môžeš chcieť,
zvedavá, čo môžes mať.
Tak úsmev za úsmev daj, nikdy sa nepýtaj,
či ho môžeš vrátit zpet.
Len chcieť.
®1:

Zvedavá, čo môžeš mať.
Tak úsmev za úsmev daj, nikdy sa nepýtaj,
či ho môžeš vrátit späť.
Len chcieť.