Ten, kdo j D edenkrát p G oznal tu z A em, navžd G y patří k n D í,
tu zem, jejíž p G íseň jak džb D án duši tv G ou napln A í,
když se kv D etoucí vř D/A es zrcadl G í v hladin D ách jezern A ích,
věčný č D as všechny l C egendy d D ávné si G ukrývá v n D ich.
Pojď poslouchat písně, co na kopcích déšť vypráví,
když se kapradí dotýká mraků, padá do trávy,
v jeho písních vždy zaznívá naděje, radost i žal,
nitky příběhů minulých, dob, co čas s sebou vzal.
Pojď se na chvíli podívat tam, kde život je sen,
do kopců, když v nich vychází slunce a noc mění v den,
když se modravé paprsky řek zatřpytí v údolích,
náhle cítíš, že starosti tvé se utápí v nich.
Asonance
