Balogová Martina

Připadá mi že se stmívá
V mojí duši častokrát
Tenhle pocit někdy mívám
Potom v pláči chci se smát.

Kdo jsem a co chci se ptávám
Sama v sobě neklid mám
S půlnocí já často vstávám
A dlouho k ránu procitám.

Sama před sebou se klaním
Sama sobě vysmívám
Hledám toho kdo mě zraní
Vlastní city proklínám.

Vstávám sama den co den
Prázdnější než dřív
Je snad tohle úděl žen
Co už dávno nevěří
Na lásku plnou nadějí
A sázku na ?těstí
Na život plný krásných neřestí? ...

šedý stín se ve mně střídá
Jsem ledová jak klíč
Co svým touhám neotvírá
a zbyde vždy jen chtíč.

Necítím se provinilá
Každým dnem se rouhám víc
Nevím, čí je tohle vina
A proč zas svítí půlměsíc.

Vstávám sama den co den
Prázdnější než dřív
Je snad tohle úděl žen
Co už dávno nevěří
Na lásku plnou nadějí
A sázku na štěstí
Na život plný krásných neřestí? ...