Bílá nemoc

1. ^A Dohrál mi hlas noční kazety,
po sobě tvoje rty stopy si zametly
a jen ^C#mi flamendrák odpísk další třeti ^A nu. ^{D D/C# D/H A} Čeká ho kdejaký nádraží,
hádám, kam všude se odváží ^C#mi a kam prcha ^D jí
takoví ^E milenci ^A na dálku, co ^C#mi ukradnou ^D kdejakou ^A obálku, ^{D D/C# D/H A}
kam asi prchají. ^{D D/C# D/C A}
®:: Jsi ^E běloba pout, znáš ^D nemálo ^A fint,
jak z ^E veselých přímek mít ^D smutný laby ^A rint.
Jsem tvůj ^D poslední ^E kout a ^A je na mně ^F#mi znát,
že ^A nemám tě shánět, ^{D D/C# D/H A} mám jenom psát. ^{D D/C# D/H A}

2. Trpím jak přízraky nemocnic,
po sobě že nechcem pomalu vůbec nic,
docela stačí, že jsme se ocitli.
Dopisy pálí jak zaživa,
voda je smutná a dojemně snaživá, břehy to skrývají,
kdyby tak pro nás byl útulek nebo formulář magických formulek,
břehy to skrývají.
®:

3. Cítím, že něco je v pohybu,
tajemství posvátných měsíčních odlivů,
zklamaní ptáci mizí do krajin.
Ještě mi prolétnou kuchyní,
výčitky z nás dvou mít nemíní, co taky čekají,
na zlato, co padá od rybek, na vzdušný, nesmělý polibek?
Co taky čekají.
®: