Bokomara

Tak už mi ten automat zase sežral korunu,
ani si neutřel ten svůj ciferník,
já už do něj korunu nikdy házet nebudu,
vždycky si odhrkne a pak už nic.

To v jednom starým kostele je z porcelánu černoušek,
kterej má dušičku křehkou jako sníh,
když mu do ruky vložím třeba jenom dvacetník,
vysekne poklonu jak tanečník.

Snad by to působilo jak mírový kalumet,
kdyby ten automat zahrál třeba, snad,
za tu moji korunu digitální menuet,
abych si v klidu moh' zatancovat.

Nakonec to dopadne jednoho dne se mnou tak,
že mě ten automat spolkne i s korunou,
a tam uvnitř přístroje mě malinkej a drsnej chlap
za tuhle písničku přeřízne cirkulou ...