1. Slunko se č G ervenalo k Ami rví, odešlo n C ěkam do Řím D a,
a psal se t G ýden mínus p Ami rvý, Maria m C atka usín D á,
a bylo j G aro, svátky b C yly v tom městě p Ami oblíž jezer D a,
beránky d G ávno vykoup Ami ili pro krutou C oběť večer D a.
R: Ř Hmi ekni mi, Pane, co se st Ami ane v Hmi e čtvrtek večer v Getsem Ami ane,
měla jsem s C en a v něm můj s D yn,
b Hmi udím se v ledovatém p Ami otu a z okna hl C edím na Golg D otu,
děsí mě j G ejí strašný st Ami ín, děsí mě j C ejí strašný st D ín.
2. Marie, pospěš, už ho vedou, chátra se blahem pomine,
tvé vlasy mají barvu šedou, přikryj je rouškou před synem,
i nejlepší chlap hostí hada, s nevinou vždycky chodí hřích,
v bankovních domech dneska zrada je v kursu třicet stříbrných.
R:
3. Naposled hladíš mrtvý tělo, máš v prstech jeho podobu,
kterýpak mámě by se chtělo vystrojit syna do hrobu,
o jeho šaty v kostky hráli, tvým slzám budou rozumět
matky, co syny vychovaly až příliš dobře pro náš svět.
Bokomara
