Bokomara

Marie umí tolik zvláštních slov:
gabardén, fiží, průramek,
a koukám na ni přes okenní sklo,
dveře jsou věčně na zámek,
rozmlouvá se šicím strojem,
když šije šaty pro jiné,
v ateliéru nad pokojem
schází se Paříž s Londýnem.

®: Večer si rozsvítí lampion,
pustí si ohraný valčík,
krejčovské panně se ukloní,
a potom naboso tančí,
a potom naboso tančí

Marie umí tolik zvláštních vět:
ten dekolt, madam, hlouběji,
tady vám, prosím, aplikuji květ,
kosatec značí naději,
vyzkouší si cizí šaty
a tančí mezi zrcadly,
má něžně růžové šaty
a hrudníček propadlý.

Marie umí tolik zvláštně žít,
tichá jak výhled do dvora,
přistřihnout, srovnat, potom zapošít,
nůžky, cit, nit pokora,
v těch šatech ženy se líbí
a inspirují básníky,
jenom ji nikdo nepolíbí,
má v ústech věčně špendlíky.
®: