Jd D9 u takhle po nábřeží C a venku zrovna svít G á,
D9 a to je realita, a to je realita,
slunce se zvolna škrábe n C a věž svatého Vít G a,
D9 a to je realita, a to je realita,
v F idím, jak u Vltavy ň C ákej chlap ryby chyt G á,
najednou zlatá rybka se na udici zmít D á,
a to je realita, a to je realita.
®: N G adlábnout se d D osyta, č C i věřit r Ami7 ybce, D
k G am až jde re D alita, C a kde je f Ami7 ik-, f D ik-,
j G e lepší vzhůr D u lítat, č C i jít po š Ami7 ipce, D
k G am až jde re D alita, C a kde je f Ami7 ik-, f D ik-, f C ikc A e? D9
Teď je tu situace velice zapeklitá,
a to je realita, a to je realita,
víme, že zlatá rybka jakási přání skýtá,
a to je realita, a to je realita,
jenomže co je doma, jenom to se počítá,
tak jedna rána nožem, a přání jsou zabitá,
a to je realita, a to je realita.
®:
Jenže takových rybek už měl ten chlápek v hrsti,
a všecky slibovaly, a všecky slibovaly,
a když se obměkčit dal a do vody je pustil,
i s přáním uplavaly, i s přáním uplavaly,
česká ryba je kluzká a šupinami krytá,
ta ti něco nakecá a člověk se nachytá,
a to je realita, a to je realita.
®: Nadlábnout se dosyta, či věřit rybce,
kam až jde realita, a kde je fik-, fik-,
je lepší vzhůru lítat, či jít po šipce,
kam až jde realita, a kde je fik-, fik-,
f Ami7 ik-, f D ik-, f Ami7 ik-, f D ik-, f Ami7 ik-, f D ik-?
Bratři Ebenové
