Bratři Ebenové

Ž ^A abky na vodě m ^F alý kamínek v ^B ětší kružnice tv ^G oří,
d ^C okud rychlost má, t ^Emi ak se odráží, v t ^E om to spočívá,
t ^A en, kdo hladině j ^F ejí božský klid sv ^B ými dotyky b ^G oří,
n ^C esmí divit se, ž ^Emi e vždy nakonec n ^E a dně končívá.

®: Vlnky se h ^A oupou, lidi se k ^G oupou, záda se l ^A oupou,
tu píseň hloupou, na nápad sk ^G oupou, zaháním z hl ^A avy,
slunce mi z m ^G ozk ^D u vyrábí tr ^A osku svým věčným ž ^G ár ^D em,
^G úroveň r ^F ým ^C ů je na min ^G imu, fuj, to jsou h ^F ice ^C , ^F
vlnky se h ^A oupou, lidi se k ^G oupou,
záda se l ^A oupou, deky se š ^G oupou.

Žabky na suchu leží nevinně, natřené vrstvou mléka,
agresivní pud zdá se tady být skoro nulový,
nestydatý muž, který pohledem žabku na suchu svléká,
nesmí divit se, když ho nakonec sama uloví.

®:

Žabky na noze, s žabkou na suchu žabky na vodě tvořím
mezitím, co jí filosofii žabek vykládám,
žabka nechápe, co to povídám, ví však, že se jí dvořím,
v tom se nemýlí, takže soukolí opět zapadá.

®:
*: Lidi se h ^A oupou, deky se l ^G oupou,
záda se š ^A oupou, vlnky se k ^G oupou ...