Když jarní G tání mraky rozhání,
obzor se C zdá být náhle G blíž,
ten den ti mávám, sbohem ti dávám,
čekají dál D ky, vždyť to G víš.
®: Já odchá C zím, jak mraky G táhnou
a chtěl bych být pod nimi D sám,
já odchá C zím tou cestou G známou
a před sebou, a před
se D bou jen obzor G mám.
Za širou plání slunce se sklání,
však nekončí se cesta má,
svět lesních vůní, tisíce tůní
v náručí své mě objímá.
®:
®: + a před se G bou,
a před se D bou jen obzor F mám C G ...